Střecha brtnického kostela půjde dolů

Brtnice – V Brtnici se chystají na velkou a dost neobvyklou akci. Tento čtvrtek dopoledne odborná firma snese střechu z věže farního kostela svatého Jakuba Většího. Krovy jsou totiž nenávratně poškozené tesaříkem krovovým. Tento brouk nadělal brtnické farnosti pořádné starosti, protože škoda, kterou napáchal, činí přibližně dva miliony korun.

Brtnice tak zůstane až do konce září bez své dominanty, kterou používá i farnost ve svém logu. Nová střecha bude mít opláštění z měděné krytiny. „Současná věž se bude sundávat pomocí jeřábu. Udělají se nové krovy a změny dozná i střecha, která bude měděná. Bude tedy zářit do dálky a rozzáří celou Brtnici,“ uvedl už před časem farář Petr Balát.

SNÁŠENÍ STŘECHY

I když by původní střecha ještě nějaký čas vydržela, je podle Baláta dobré, že se rovněž vymění. Už tak totiž snášení věže bude náročná procedura. „Měděná střecha znamená bezstarostnou údržbu a dlouho vydrží,“ dodal Balát.
Farnost potřebovala v relativně krátké době sehnat na opravu jeden milion korun. Druhý milion přidá město Brtnice a Ministerstvo kultury prostřednictvím programu Regenerace městských památkových zón.
Brtnická farnost proto v průběhu minulých měsíců uspořádala různé akce, jimiž se snažila získat peníze na opravu. „Jednalo se například o benefiční koncert naší mládeže 19. června 2016, podpořený senátorem Milošem Vystrčilem, poslancem Vítem Kaňkovským a náměstkem primátora Jihlavy Jaromírem Kalinou,“ vyjmenoval jednu z podpor farář Balát.
„Opravu věže také podporujeme prodejem upomínkových předmětů. Od věřících a drobných dárců se zatím podařilo získat 650 tisíc korun. Částkou 200 tisíc korun přispěje město Brtnice, v rámci Programu regenerace dostaneme dotaci 800 tisíc korun,“ zrekapituloval brtnický farář. Do částky dvou milionů korun tak chybí ještě asi 350 tisíc, které se farnost bude snažit i nadále získat například prostřednictvím dalších sbírek.
Brtničtí ovšem zažijí podívanou už tento čtvrtek, pracovníci firmy přijedou ke kostelu ve čtvrtek kolem deváté ráno a přibližně v jedenáct hodin dopoledne dojde k samotnému snesení střechy.

Představení kandidáta do krajských voleb: PETR PIÁČEK

PETR PIÁČEK (30. 8. 1978) z Jihlavy je ženatý a má tři dcery a dva syny. Vystudoval dopravní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Stáž absolvoval na Technické univerzitě v německém Ilmenau. Poté pracoval jako asistent na katedře dopravní techniky a po návratu do Jihlavy působí jako zkušební inženýr v jihlavském podniku Bosch Diesel. V krajském městě také pracuje v komisi rady města pro dopravu.

Dopravě se věnuje i v řadě svých textů v regionálních médiích. Zamýšlel se mj. i nad tím, zda by mohlo být MHD zdarma. „Můžeme se v tomto ohledu inspirovat v polských městech velikosti Jihlavy i ve Frýdku-Místku, kde je MHD zdarma a díky tomu se tam podařilo snížit počet aut v ulicích a přitom neúměrně nezvýšit náklady na MHD. Klíčové je v každém případě propojení MHD s regionálními autobusy a vlaky. A snaha o co nejjednotnější jízdní doklad,“ vysvětluje Petr Piáček.

koníčky: rodina, cyklistika, cestování, automobilový sport         

oblíbené jídlo: cokoliv, co uvaří jeho žena

+ potěší ho: když s rodinou dělá něco společně, třeba když se podaří vyjet na kole a děti to baví

– naštve ho: když někdo nedrží slovo a ještě k tomu lže

Cesta Josefa Floriana

Psal se rok 1941, když se Josef Florian vydal na cestu. Navštívil v létě svého přítele ve Studené a pak se vydal zpět po trase Studená – Telč – Stará Říše. Tradice a vzpomínka praví, že se tehdy v horkém létě napil v Telči příliš studeného vína. To způsobilo zdravotní problémy, jimž na konci roku Josef Florian podlehl. Skončil tak život jedinečného solitéra, který si žil svůj život po svém a zároveň dokázal ovlivňovat celé generace kolem sebe.

Josef Florian prožil svůj život nejen hektickou prací, ale také s mnoha ryze praktickými problémy, dluhy, spory se státní správou, jakoby se nehodil do dané doby. Upřímně řečeno by se patrně nehodil do žádné doby. Odmítal mnohá z pravidel, která tehdejší společnost určovala, zároveň byl přísný jak k sobě, tak ke svým blízkým. Dokázal ze zdánlivé periferie promlouvat do zásadních témat tehdejší doby – vztahu státu a církve i samotného charakteru církve v dynamické proměně světa. Zvládal to mimo jiné i proto, že vnímal vývoj diskusí v celoevropském kontextu. Žít ve Staré Říši ještě neznamenalo, že by neměl přehled o aktuální diskusi ve Francii i jinde. Je to skvělý příklad toho, že může být do značné míry jedno, kde žijeme, abychom uměli vnímat svět kolem nás. Dnes jsme naopak zahlcováni informacemi, případně není problém se k informacím dostat – ale naše schopnost vyhodnocovat je, rozumět jim a vnímat podstatu není o nic větší než v roce 1941… Možná právě naopak, díky jednoduššímu přístupu k informacím máme všeobecně pocit, že rozumíme všichni naprosto všemu – i to je jeden z důležitých impulsů nedůvěry ke vzdělání i vzdělancům.

V sobotu dne 20. srpna se vydáme symbolicky po trase Studená – Telč – Stará Říše po cestě Josefa Floriana – po cestě úžasnou krajinou Vysočiny a provázet nás budou slova a dílo Josefa Floriana se závěrečným večerním setkáním ve Staré Říši. Cesta Josefa Floriana ovšem nemusí být pouze fyzickou procházkou krajinou, může pro nás být i symbolickou cestou – nebát se vlastního názoru i uprostřed všeobecného zjednodušování a hledání rychlých řešení na složité problémy. Cestou vzdělání a rozhledu. Cestou kritického myšlení. Josef Florian nás tak i 75 let po své smrti může směrovat k „dobrému dílu“.

Zdroj: http://www.jihlavske-listy.cz/blog/2016/08/13/cesta-josefa-floriana/

 

 

 

 

Michal Stehlik v cyklu Můj chrám - Kostelní Vydří

Můj chrám

doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D, bývalý děkan filozofické fakulty Univerzity Karlovy v kostele Panny Marie Karmelské, Kostelní Vydří


Cyklus rozhovorů a dokumentárních profilů významných osobností českého společenského života, který ve svém oblíbeném chrámu uvažují o svém životě a své cestě k víře.

Zdroj: http://www.michaldosenatu.cz/media,6/michal-stehlik-v-cyklu-muj-chram-kostelni-vydritvtv-noe-882016,101

Řečníci při pietě za politické vězně varovali před riziky

Jihlava – Oběti politických procesů 50. let minulého století si asi padesátka lidí připomnělo v neděli 7. srpna u památníku u objektu jihlavské vysoké školy, budovou někdejšího krajského soudu. Pietnímu setkání u "smírčích kamenů" předcházela tradičně mše svatá za oběti procesů, kterou sloužil jihlavský rodák a převor karmelitánů v PrazeLiboci Cyril Vojtěch Kodet.

Piety se zúčastnili zástupci obou komor českého parlamentu, města Jihlavy, Kraje Vysočina i Konfederace politických vězňů. Náměstek jihlavského primátora Jaromír Kalina ve svém projevu připomněl nejen odkaz historie, ale i aktuální situaci – jako varující zmínil anexi Krymu Ruskem i situaci v Turecku. Upozornil na nebezpečí populismu a xenofobních názorů v politice i společnosti.
Historik Michal Stehlík, autor knihy Babické vraždy 1951, události 50. let propojil s aktuálním apelem na právní stát. Jako nebezpečí zmínil zneužívání strachu současnými politiky. Pietu zakončila státní hymna.
Letos tuto tradiční pietu doprovázely i další připomínky událostí roku 1951 – v květnu v Jihlavě a v Rokytnici nad Rokytnou proběhl Den Jana Buly a 3. srpna ve čtyři ráno se konala tichá vzpomínka se svíčkami v přesnou hodinu 65. výročí zahájení "babických" poprav.

Vandal poničil tři historické sochy

Lucie BORHYOVÁ, moderátorka

--------------------

Těžko uvěřitelné vandalství vyšetřují policisté v Telči. V historickém městě zapsaném do seznamu kulturního dědictví UNESCO někdo poničil hned tři barokní sochy. Škody půjdou do statisíců korun.

 

David PIK, redaktor

--------------------

Tohle mohl udělat jen kulturní barbar. Hned tři téměř 300 let staré sochy z období baroka poničil neznámý vandal v Telči, tedy ve městě, které je zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. U této sochy svatého Jana Křtitele někdo ulomil celou pravou ruku světce i s křížem. A nejspíš stejný vandal se vyřádil i na dalších dvou sochách. Svatého Vendelína, u které ulomil zápěstí levé ruky a Archanděla Rafaela, kterému urazil levou ruku v lokti.

Představení kandidáta do krajských voleb: VÍT KAŇKOVSKÝ

VÍT KAŇKOVSKÝ (5. 2. 1970) z Třeště je ženatý a má tři dcery a syna. Po gymnáziu v Telči vystudoval lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jako lékař pracoval v Brně i v Jihlavě a od roku 2000 působí v Nemocnici Havlíčkův Brod. Tam také byl v letech 2006 až 2011 ředitelem a od roku 2012 je primářem Centrálních operačních sálů a centrální sterilizace. Už šesté období je zastupitelem Třeště, od roku 2012 také zastupitelem kraje a od roku 2013 i jediným lidoveckým poslancem za Vysočinu.

 „Jako lékaři mi vadí přirovnávání českého zdravotnictví k „černé díře“. Ano, je třeba v něm stále hledat úspory, ale teď je jeho nejvážnějším problémem nedostatek zdravotnického personálu, a to nejen v nemocnicích. To je ještě důležitější než vybavení nemocnic supermoderními přístroji. Stipendia pro mediky a další motivace musí hledat všechny strany společně,“říká Vít Kaňkovský.

koníčky: hudba – zejména zpěv, tenis, lyžování

oblíbené jídlo: Caesar salát

+ potěší ho: volná chvíle s rodinou

– naštve ho: lidská malost

Neslučujte třídy, děti se zhorší, říkají rodiče třeťáků

Ilustrační fotoJihlava – Rodičům žáků třetích tříd jihlavské základní školy Nad Plovárnou se nelíbí, že se mají třetí ročníky od příštího školního roku sloučit. V praxi to znamená, že se jedna ze tří tříd bude muset rozdělit na dvě poloviny. První půlka se přidá k jedné třídě a ta druhá k druhé.

„Na schůzkách se současnou ředitelkou a nastupujícím ředitelem nám bylo sděleno, že jde jen o ekonomický problém a pokud by záleželo na vedení školy, třídy by neslučovalo. To byl důvod, proč jsme chtěli, aby se věcí zabývala rada města. Více žáků, v tomto případě dvakrát třicet dětí místo třikrát dvacet, ve třídě omezuje individuální přístup učitele a sloučení bývá často důvodem vzniku šikany. Příchozí děti si musí zvykat na novou učitelku 
a naruší to kolektiv," poznamenal jeden z rodičů žáka ve třetí třídě Petr Piáček. Ten byl vybrán také jako zástupce rodičů za 3.C
a konzultoval celou situaci spolu se dvěma dalšími rodiči se zástupci města. Ti věc projednají na čtvrteční radě.

„Podle mého názoru se jedná čistě o záležitost školy. Je nezávislou institucí 
a slučování tříd je běžná praxe, i když je pochopitelné, že si rodiče přejí, aby tomu tak nebylo," okomentoval problém náměstek primátora pro úsek školství Milan Kolář (Forum Jihlava).

Vedení města do vnitřních záležitostí školy nezasahovalo ani v minulosti. „Nezaznamenal jsem ani žádné jiné město, které by se do podobné věci vměšovalo. Je to čistě kompetence ředitele," dodal vedoucí jihlavského odboru školství Tomáš Koukal. Dle slov ředitelky ZŠ Nad Plovárnou Heleny Hinkové je slučování tříd běžnou praxí, ve které neshledává velký problém.

Popravy odsouzených v babickém procesu začaly v Jihlavě ve čtyři ráno

Jihlava ve středu ve 4 ráno ještě spala, jezdily jen trolejbusy a pekařská auta. Končila právě krátká letní noc, když si skupinka lidí se svíčkami připomněla, že právě před 65 lety začaly na dvoře dnešní Vysoké školy polytechnické popravy po babickém procesu.

Tichá modlitba a tlumený hlas historika Michala Stehlíka. Vyprávěl, co se tehdy dělo u šibenice během srpnového rána v roce 1951 na dvoře dnešní vysoké školy. Právě Stehlík uspořádal komorní pietní setkání v netradičním čase, kdy se vzpomínalo na oběti justičních vražd v takzvaném babickém procesu.

Mluvit začal přesně ve čtyři hodiny ráno. V tento brzký čas před 65 lety vyváděli bachaři sedm odsouzených na popraviště. Ti už od večera předešlého dne věděli, že mají před sebou poslední noc v cele a v životě.
„Dokonce museli podepsat protokoly, že jsou seznámeni s tím, že budou pověšeni,“ podotkl Michal Stehlík, autor nové knihy Babické vraždy 1951.
Vše trvalo od čtyř do půl sedmé ráno. „Byla to jedna z nejmasovějších poprav za celé období komunistického režimu. Ostatní vězni pak slyšeli zatloukání rakví,“ připomněl historik.
Rozsudek i popravy přišly po vraždách v babické škole mimořádně rychle. Ještě před soudem ale odsouhlasily tresty smrti komunistické špičky v čele s Klementem Gottwaldem a Antonínem Zápotockým. O spravedlivém procesu se zatčeným mohlo jen zdát.

Představení kandidáta do krajských voleb: ZDISLAVA SOUČKOVÁ

ZDISLAVA SOUČKOVÁ (3. 5. 1972) z Kamenice u Jihlavy je vdaná, má tři syny a dvě dcery a vnučku. Vystudovala sociální a charitativní práci na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Celý profesní život pracuje v Oblastní charitě Jihlava, nyní jako zástupkyně ředitele. V Kamenici působí v sociální komisi městyse, je členkou Orla a aktivně se podílí na dění ve farnosti, mj. vede dětskou scholu i scholu Pazdeři.

V její práci ji trápí hlavně nedostatečné financování sociálních služeb, které neumožňuje dostatečně zabezpečit materiálně technický rozvoj služeb (auta pro terénní služby, rehabilitační a kompenzační pomůcky) a adekvátně odměnit pracovníky za jejich náročnou práci. „Důležité je, aby v sociální oblasti pracovali lidé se srdcem na dlani, kteří by neviděli jen to, že ten člověk potřebuje umýt, obléct a pomoct s jídlem, ale aby se k němu uměli i lidsky chovat, popovídat si s ním a vnímat jeho potřeby. Charita není McDonald, aby všem „sázela“ to samé,“ říká usměvavá žena.

koníčky: zpěv, tanec, lyžování a cestování – zvlášť motocyklové s manželem na Yamaze Frazer

oblíbené jídlo: tatarský biftek

+ potěší ji: když se každé ráno ve zdraví probudí a když večer celá rodina uléhá v pořádku

– naštve ji: lidská hloupost

Syndikovat obsah