Ohlédnutí.

 Tak nám skončilo volební klání a výsledek nám mnoho radostí nenadělil. Panu Paroubkovi se povedlo o co se snažil, přenést problémy z velké politiky na úroveň krajských voleb. Doufám, že naše vedení od nejvyšších pater také “zastříhá ušima” a naše nejednota bude již jenom “jednotou v mnohosti”, jak o ní mluvil Josef Lux.
Prohráli jsme bitvu, ale válku snad ještě ne. Věřím, že pud sebezáchovy nám ještě pomůže a s Boží pomocí bude líp.

Paměť národa – historie se opakuje.

A národ, který se nepoučí ze své minulosti, má nejistou budoucnost. Staré knihy nemají jenom uměleckou hodnotu, ale jsou pamětí dob minulých.

Setkání s voliči v Telči

V neděli 5. října 2008 proběhla na náměstí v Telči setkání kandidátů KDU-ČSL pro volby do Zastupitelstva kraje Vysočina a občanů města. K dobré pohodě hrála místní dechovka a pěkné počasí a párek s pivem nemělo chybu. Krátká fotoreportáž pod článkem nám tento předvolební den přibližuje.

Antonín Holub

 

Velký třesk.

 Tak nám statistika spočítala, že za pár desítek roků budou lidé v padesátce ještě biologicky mladí. Na druhé straně máme jednu z nejnižších reprodukcí obyvatel. V Česku se rodí málo dětí. Jestli tento trend vydrží, budeme v Evropě patřit k nejstarším obyvatelům a budeme vymírat.
Někteří politici tento problém zlehčují a nabízejí řešení v migraci obyvatel. Pozveme k nám “odborníky” z Východu a problém se stárnutím a úbytkem obyvatel se vyřeší.

Můj boj.

Nejedná se o názory nacistického vůdce, ale o každodenní boj řidičů a jejich pasažérů o zdraví a život na našich silnicích a dálnicích.

Vyšší princip mravní.

Příroda se tímto principem řídí z pohledu na svá mláďata, která až na malé vyjímky nezabíjí. Člověk, který je pánem tvorstva, ale také součástí přírody, dokáže zabíjet vlastní rod a co je horší, zabíjí ve své zvrácenosti vlastní děti. Tato skutečnost je alarmující. Neúcta k životu a pokles morálky se dotýká všech lidí.

Auta za chléb.

Tento slogan možná některé zaujme, ale nevyděsí. Dopady této věty již obyvatelé planety pociťují a má své první oběti.

Vlajka je naše jedinečnost.

 Spontální les našich vlajek byl vidět naposledy v roce 1989. Po dlouhé době nesvobody lidé svobodně a bez nátlaku vzali své státní symboly a hrdě kráčeli ulicemi. Tyto chvíle se nedají zapomenout.
Vlajka státu si zaslouží úctu, vždyť byla mnohdy zbrocena krví hrdinů. Trochu mě bolí srdce, když sportovní, anebo jiní fanoušci vláčejí symbol naší státnosti v prachu chodníku, ale je to stále lepší, než kdyby jim česká vlajka neříkala nic.

Českoslovenští občané v gulagu.

 
Před 63 lety skončila druhá světová válka. Evropa tančila, ale také počítala své mrtvé. Světové mocnosti měly rozděleny sféry vlivu a Sovětský svaz se natrvalo usadil v hloubce evropského prostoru. Poražení němečtí vojáci byli odvážení do koncentráků na Sibiř a všude se mluvilo o míru a spravedlnosti.

Je politika poctivé „řemeslo“?

            Na takto položenou otázku dostaneme většinou odpověď, že není. V dnešní době, se nám na veřejnou otázku dostane přímá jednoznačná odpověď. Lidé se přestali bát mluvit o svém názoru a tím se vymanili z totalitní opatrnosti. Tato zkušenost je pro politiku zajímavá a povzbuzující.

Syndikovat obsah